Ve druhé polovině roku 1963 se objevil na sportovních podnicích nový závodní automobil formule Junior pod názvem Delfín 1100. Projekt zpracoval ing. Jiří Gajdoš, který s jedním ze dvou postavených vozů závodil. Práce na projektu byla zahájená v lednu 1963 a 20.září téhož roku již vůz startoval na Štramberském okruhu.

Pro sezonu 1964 postavil ing. Gajdoš nové modernější vozy. Vznikly za přispění zaměstnanců Tatry podobně jako Delfín 1. Nový Delfín byl velmi nízký a štíhlý, patrně nejštíhlejší nejnižší ze všech vozů F 3 a nejen u nás. Jezdec v něm napůl ležel. Pod koleny měl palivovou nádrž. Další palivová nádrž a olejová nádrž byly pod opěradlem sedadla.

Při konstrukci vozu byly určeny tyto požadavky: Minimální výkon motoru 75 k; minimální odpor vzduchu; dosažení dobré hodnoty mechanické účinnosti; váha vozu 400 kg, stanovená FIA jako minimální pro vozy F3.

Colin Chapman přejímal pro nový vůz F 3 v zásadě osvědčenou konstrukci dřívějšího Juniora Lotus 22 z roku 1962, karoserii obdobnou jako u Lotusu 27 a kola vozu Elán. Použitý motor byl Ford - Holbay o výkonu 85 k při 7800 ot/min.

Po kopřivnickém Delfínu a mladoboleslavké Škodě to byl třetí zakladní typ čs. závodního vozu Formule 3. Vozy byly navrženy a postaveny za čtyři měsíce brněnskými jezdci Brázdou, Gbelecem, Valentou, Buchbergerem, Chelíkem a dalšími.

První vůz tohoto typu, postavený v NDR závodním kolektivem MC Dresden pod vedením německého mistra sportu Heize Melkuse, se koncem dubna objevil na závodní dráze v Hale-Saale. Promyšlenou konstrukcí a důkladnou stavbou se značně lišil od různě domácký stavěných vozů formule III ( 500 ccm).