Po kopřivnickém Delfínu a mladoboleslavké Škodě to byl třetí zakladní typ čs. závodního vozu Formule 3. Vozy byly navrženy a postaveny za čtyry měsíce brněnskými jezdci Brázdou, Gbelecem, Valentou, Buchbergerem, Chelíkem a dalšími. Při konstrukci rámu se vycházelo z maximální hranice nejmenších rozměrů šířky a výšky, nutných pro umístění jezdce, a to proto, aby vůz byl nízký a štíhlý. Přičemž bylo nutno respektovat možnosti dobrého zabudování agregátů a potřebných nádrží. Na konstrukci a rozměry měly vliv tvar a rozměry karoserie. V případě brněnské konstrukce byl rám konstruován do karoserie. Výsledkem byly velmi štíhlé a lehké linie celého vozu s minimálním čelním odporem, který i po vzhledové stránce působil hezkým dojmem. Rám vozu byl z kvalitních tenkostěnných trubek a tvořil lehký a přitom pevný příhradový nosník, který v čelním pohledu tvořil pravidelný lichoběžník.Ve střední částí horních rámových trubek je zvenčí přivařen plech, který jednak tvoří úchyt pro dolní část karoserie – vanu, jednak tvoříl výplň mezi rámem a karoserií a slouží k připevněni sedadla. Přední náprava je trubková, dělena kola jsou zavěšena na příčných kyvných ramenech a nezávisle odpružená. Dolní rameno tvoří trubka. Horní rameno bylo rovněž trubkové, tvaru pravoúhlého trojúhelníku, který je skloněn šikmo dozadu. Delší odvěsna tvořila prodlouženou dvouramennou páku, která na svém konci působí na vinutou pružinu a teleskopický dvojčinný tlumič. Řízení je uchyceno na předních svislých rámových trubkách hřebenového typu vlastní konstrukce. Zadní náprava byla rovněž dělená, tvořila ji trubka, která se na konci rámu, dole trubkové trojúhelníkové rameno, stejně uloženo jako horní část. Obě tato ramena nesou mohutnou svařovanou hlavu hřídele zadního kola. Podélné síly jsou zachyceny ve dvou podélných ramenech uložených v otočných čepech, které dovoluji úpravu sbíhavosti zadních kol. dolní rameno je zesíleno plechovým profilem a nese držák zadní pružiny, která byla vedena šikmo k horní částí rámu. Vůz byl vybaven kotoučovými brzdami vyzkoušené konstrukce J. Kubinského. Systém brzd byl dvouokruhový s použitím hlavních válců průměru 19 mm. Kola byla lisována z 2 mm plechu a pneumatiky Dunlop R 6. Karoserii navrhl arch. Valenta a byla zhotovena ze skelného laminátu v negativním kopytu. Proti běžným konstrukcím tvořil spodní část karoserie kompaktní uzavřený celek. Horní přední část z jednoho kusu i ze štíhlým nosem a zadní část karoserie tvoříl mírně prohnutou plochu, která má po délce stejnou šířku končíci úzkou štěrbinou pro odvod vzduchu s prostoru motoru. Kryt je možno pro lepší přístup k motoru odklápět. Spodní část zaobleného tvaru s otvorem pro mohutný výfuk. Chladič byl umístěn před rámem a voda vedena k motoru gumovými hadicemi. Hlavní palivová nádrž obklopovala nohy jezdce a sedí na horních trubkách, pomocná nádrž byla v levé postranní části karoserie. Celkový obsah nádrží byl 50 l, a byla obalena folií z PVC. Za zády jezdce byl upravený motor Wartburg 1000 s novým typem ojnic a hydraulicky ovládanou spojkou. Převodovka s upraveným odstupňováním převodů. Používal se karburátor Dell Orto 35 mm.